Vyjádření Stanislava Děda

28.11.2017 18:21

K analýze petentů zejména dr. Kirwitcerové a dr. Žalmana není co dodat, snad jen pár poznámek z mé krajské praxe. Převod okresních muzeí na kraje v nich vzbudil falešný vlastnický pud, opakující se představu, že sbírky jsou majetkem kraje, který má zákonné kompetence s nimi nakládat zcela podle libosti, včetně majetkových přesunů. Je to postoj v duchu pokračování poválečné etapy historie muzejnictví likvidací sítě místních muzeí s jejich specifickým zaměřením, bez ohledu na jejich spjatost s místem a s generacemi jejich tvůrců. Dalším přetrvávajícím mýtem je komunistická představa o efektivnějším řízení všeho z centra, slibující úspory, které nelze vyčíslit a nikdy se nedostaví. To se netýká jen rozpočtového hospodaření muzeí, ale i práce se sbírkami. Naplněním těchto tendencí je plíživá, po krocích probíhající centralizace ekonomických agend, přinášející neskutečný nárůst administrativy, ve sbírkové oblasti bez ohledu na stanoviska příspěvkových organizací již vyhlášené výběrové řízení na jednotný muzejní systém evidence, které nebere v úvahu již vynaložené náklady a kapacitu pracovníků, čerstvé úvahy o zřízení centrálního sbírkového depozitáře v Mostě-Velebudicích, které možná řeší problém kraje s tamním nevyužitým komplexem učilištěm opět na úkor kultury. Představa, že depozitář je nějaké skladiště okresních sbírek, nikoli pracoviště kurátora a jeho živé, podle zákona vytvářené a využívané sbírky, nemůže vzniknout v odboru kultury. Všechny tyto kroky nejsou ničím jiným než projevem latentní snahy o vybudování jedné krajské kulturní instituce, která se objevily již v r. 2003 s fata morganou Severočeské národní galerie s generálním ředitelem v čele, dvěma organizačními útvary v Litoměřicích a Novém hradě v Jimlíně, tehdy naštěstí opuštěné po zkušenostech krajů, které touto cestu vyzkoušely a rychle zastavily. Přišla ale nová generace politiků, staré představy znovu ožívají, podporovány a živeny skrytými, avšak postupně se vyjevujícími osobními důvody navrhovatelů ze svodného odboru. Návrh na sloučení galerie s muzeem je na veřejnost vypuštěným zkušebním balónkem, na druhou stranu se zdá spojen s potřebou urychleně dokončit celou rozehranou kauzu odvolaných ředitelů, v níž je dnes obtížné hledat pravého iniciátora. Vyčkejme proto na odpověď na klasickou otázku římského práva: Cuí bono? Za pouhý měsíc bude mnohem jasněji. Zatím je třeba v zájmu konečného cíle původců akceptovat nedodržení vlastního strategického dokumentu Koncepce rozvoje kultury v Ústeckém kraji na roky 2014-2020, kde o slučování organizací, notabene galerií a muzeí pod jednu střechu nenajdeme zmínku. Nenajdeme ji ani v materiálu Koncepce sbírkotvorné činnosti na stejné období, protože zpracování takového souhrnného materiálu svodný odbor ani neuložil, přestože ji každá muzejní instituce, tedy i GVÚ Most a OM Most podle zákona zpracovává jako základní řídící dokument. Proto je možné v jedné věci postupovat nestandardními postupy a zcela rozdílně. Ptám se, proč v případě neúspěšného výběrového řízení v Regionálním muzeu v Teplicích se při neúspěšném výběru ze dvou uchazečů vypíše nové výběrové řízení, naproti v případě Galerie výtvarného umění v Mostě se při neúspěšném výběru z pěti (sic!) uchazečů, zjevně tedy horších než dosavadní ředitel, nedojde buď ke stejnému závěru vypsat nové výběrové řízení, nebo ještě lépe odvolání zrušit? Nikoli, výběrová komise se odvážně, bez zjevného vyčkání na názor politiků, rovnou uradí na sloučení s muzeem, bez podkladového materiálu, bez důvodové zprávy, skutečně máme věřit báchorce o výtrysku nápadu z pocitu zmaru nad úrovní kandidátů?! Proč se od toho ale distancuje členka komise a právě zástupce MK, která je v komisi jedinou zárukou objektivity? Zabývá se někdo pravděpodobným zmanipulováním zápisu z výběrového řízení? Sloučení již bylo schváleno a organizační opatření budou mimo zraky veřejnosti probíhat podle již dnes připraveného scénáře a budou realizována bez ohledu na následky. Můžeme si být jisti, že odpovědí na petici bude mlčení kraje, označení petentů za samozvané zástupce veřejnosti a jejich názorů za nekompetentní bláboly. Přesto ji podepisuji.

Stanislav Děd, bývalý ředitel muzea, Chomutov, 28. 11. 2017

—————

Zpět