Středočeský epilog ústecké kulturní čistky. Pozdrav z temnot po sedmi letech (Hlídací pes)

GLOSA. Před sedmi lety otřásla severočeskou kulturní veřejností, a nejen jí, kauza čistek ve zdejších krajských muzeích a galeriích. Bylo to ještě v dobách, kdy na severu pevnou rukou vládli komunisté a jimi vedená koalice s ČSSD a slepencem SPD a Strany práv občanů. Zametli tehdy s dlouholetými řediteli kulturních institucí způsobem, který byl i na zdejší poměry hodně drsný. Věci se detailně věnoval i HlídacíPes.org a zdálo se, že starou kauzu, jakkoli byla ve svých jednotlivostech nechutná, už zavál čas. Omyl.

Na zajímavou souvislost, na kterou nyní narazil při svém působení ve Středočeském kraji, v textu pro HlídacíPes.org upozorňuje organizátor výtvarných akcí a předseda spolku Třiatřicet David Novák.

Středočeský epilog

Od roku 2011 pořádám v Čáslavi – mimo dalších akcí – pravidelné výstavy doprovázené vydáními podrobných katalogů prezentovaných děl a příslušných instalací; nejen místní veřejnost se tak dosud mohla seznámit s reprezentativními výběry z prací Jana Pištěka, Gabiny Fárové, Miloslava Mouchy, Pavla Vašíčka a dalších výtvarníků a fotografů.

Výhradním kurátorem těchto výstav a tvůrcem katalogů je Petr Svoboda, zakladatel a bývalý dlouholetý ředitel mostecké Galerie výtvarných umění – té, jež byla před několika lety zlikvidována během jedné z nejostudnějších epizod českého kulturního života, nechvalně proslulé ústecké kulturní čistky. Tehdy jsem si ani v nejbujnějším snu nedovedl představit, že další dějství této tragédie s příchutí frašky bude následovat ve Středočeském kraji.

Zmíněná kauza vypukla před sedmi lety, kdy Rada Ústeckého kraje přijala usnesení, jímž bez jakéhokoli relevantního zdůvodnění odvolala z funkcí pět dlouholetých ředitelů významných kulturních institucí (konkrétně dvou muzeí a tří galerií) a řediteli další neprodloužila pracovní smlouvu.

Autorem návrhu a spoluiniciátorem tohoto zmrzačení ústeckého kulturního života byl tehdejší vedoucí Oddělení kultury a fakticky výkonný vedoucí Odboru kultury a památkové péče krajského úřadu PhDr. Adam Šrejber, PhD. Ten v oficiálních podkladech takto rozsáhlou personální čistku zdůvodňoval zejména tím, že v dotčených institucích „neproběhla přirozená obměna vedení“, již bez uzardění konkretizoval jako „úmrtí“ a „odchody do starobního důchodu“.

V jakékoli civilizované společnosti by úředník navrhující odvolání ředitelů kulturních institucí proto, že ještě nejsou mrtví, čelil za podobnou nehoráznost zavánějící věkovou diskriminací buď kárnému řízení, nebo by byl okamžitě propuštěn. V Čechách mu ovšem nic takového nehrozí – naopak: navzdory hlasitým protestům laické i odborné veřejnosti doma i v zahraničí byl Šrejberův pochybný a argumentačně nepodložený návrh hladce schválen.

Následná čistka a navazující vyhazovy dalších ředitelů se táhly několika let a celý proces doprovázela řada hořce absurdních momentů naznačujících existenci ryze osobních zájmů iniciátorů a realizátorů, Adama Šrejbera nevyjímaje.

Celou tuto nechutnou kauzu jsem tehdy podrobně popsal a několik následujících let jsem sledoval a archivoval zprávy, jež se jí týkaly. Všichni spolupachatelé postupně z ústeckého veřejného života dříve či později zmizeli – či „byli zmizeni“ –, pěna dní se nad nimi zavřela a muzejní a galerijní spáleniště, jež za sebou zanechali, zvolna zarůstalo plevelem kulturní nekompetentnosti a mravní otrlosti.

Měl jsem pádné důvody domnívat se, že tak jako všechny podobné kauzy zavane i aféru ústecké kulturní čistky čas. Tedy až donedávna…

Na pořádání výstav a vydávaní katalogů, jež zmiňuji v úvodu, totiž v posledních letech kromě čáslavského městského úřadu a řady jednotlivců pravidelně přispívá i Středočeský kraj, přičemž dle mého soudu ve zdejším dotačním řízení míval nezanedbatelnou váhu fakt, že tyto projekty po odborné a umělecké stránce vedl právě Petr Svoboda, mezitím oceněný medailí Artis Bohemiae Amicis, udělovanou mimořádným osobnostem české kultury.

Před několika týdny mi však krajský úřad oznámil, že mou žádost o dotaci na letošní projekt zamítá. Pochopitelně, že komise může posoudit daný projekt jako nedostatečně kvalitní, či dát přednost projektům jiným, avšak přesto (nebo snad právě proto) mne zajímalo konkrétní zdůvodnění, abych se mohl případných chyb propříště vyvarovat, a současně zjistil, zda má smysl pokoušet se získat nezbytné finance prostřednictvím fondu hejtmanky.

Nu, a tím, kdo mi měl tyto důvody objasnit, byl nový vedoucí Oddělení dotací a ekonomiky Odboru kultury a památkové péče Středočeského kraje, který, jak jsem se dozvěděl, rovněž předkládá vyjádření k žádostem o dotaci z fondu hejtmanky – PhDr. Adam Šrejber, Ph.D. Nikoho asi neudiví, že ke konzultaci mezi námi dvěma nedošlo a ani nedojde.

Myslím, že termín „absurdní“ ani zdaleka nevystihuje mé dojmy z této věci. Považuji totiž za naprosto děsivé, že agilní spoluhrobař významného segmentu kultury v jednom kraji nyní spolurozhoduje o kultuře v kraji jiném, mimo jiné i o akcích zajišťovaných lidmi, které již jednou pomáhal z kultury „vylikvidovat“.

Jak píše Hašek ve Švejkovi, dobro došli…

David Novák předseda Třiatřicet, z. s., Čáslav

P.S.: Žádost o dotaci z fondu hejtmanky jsem stáhl.

Hlídací pes, 20. 5. 2024

https://hlidacipes.org/stredocesky-epilog-ustecke-kulturni-cistky-pozdrav-z-temnot-po-sedmi-letech/