Nenápadný zázrak v Čáslavi: Instalace Jana Kováříka přenáší čáslavskou galerii do jiné vesmírné dimenze (Svoboda.Info)

Příhodně komorní vernisáží byla v pátek 5. září v obligátních 6.36 večer v čáslavské Výstavní síni zahájena výstava jednoho z nejvýznamnějších současných českých sochařů Jana Kováříka. Proč „příhodně komorní“? - Autorova umělecká instalace jednak svým rozsahem ani neumožňuje větší počet návštěvníků v prostorách galerie, a jednak si svou povahou téměř vynucuje, aby ji člověk vnímal nikoli jako součást davu, ale malé skupiny, v ideálním případě zcela sám. 

Akademický sochař Jan Kovářík (*1980)

Jan Kovářík, absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti (1998) a Akademie výtvarných umění v Praze (2005), patří mezi výrazné umělce působící na současné výtvarné scéně; laické veřejnosti je znám zejména jako autor impozantního pomníku Marie Terezie v Praze. Jeho tvorba se pohybuje na široké škále od děl prostorových po závěsná, od komorních po monumentální, a jím vytvářené objekty se často vyznačují mistrovsky řemeslně provedenou unikátní polychromií a specifickou estetickou dokonalostí. Své práce dosud prezentoval na více než čtyřiceti samostatných a osmdesáti společných výstavách v Čechách i v zahraničí (v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Velké Británii, Slovensku) a je zastoupen ve významných uměleckých sbírkách jak institucionálních, tak soukromých – mj. v kolekcích Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Galerie Středočeského kraje, Východočeské galerie v Pardubicích či Galerie Benedikta Rejta v Lounech.

Permutace, mycelium, hra, universum

V Čáslavi však Jan Kovářík nepředstavil výběr ze svých solitérních plastik. Po konzultacích s kurátorem výstavy Petrem Svobodou umístil do Výstavní síně mimořádně působivou uměleckou instalaci sestávající z několika tisíc jednotlivých artefaktů různých tvarů, která je historicky nejrozsáhlejší, jakou dosud v interiéru vytvořil.

Komorní výstavu v Čáslavi nazval kurátor „Permutace částic forem mycelia“. Proč volil právě výrazy „permutace“ a „mycelium“, tedy výrazy z oborů matematiky a biologie, a jaká je jejich souvislost s autorovou sochařskou tvorbou?

Jak Petr Svoboda vysvětlil při zahájení výstavy: „Projdu-li celou dosavadní a vzácně kontinuální tvorbu Jana Kováříka, cítím v každé jeho plastice hloubavou cestu, touhu dotknout se kořenů a podstaty naší existence a duchovního bytí, které nás propojuje s universem. Sochař na své tvůrčí cestě pečlivě hledá a svými buď minimalisticky sevřenými či naopak vzletnými barokními formami stupňuje napětí mezi organickými a anorganickými partiemi plastik a objektů, do kterých navíc s laskavým nadhledem a úsměvem vkládá a maluje až přísně logicky členěné a řazené znaky, skrze které odkrývá elementární řád a rytmus. Rytmus, jenž uvolňuje energii a který je zároveň určitou formou oslavné melodie, písně, která nás diváky může povznášet, uklidňovat i očišťovat od balastu povrchních a falešným tónem znějících frází a ideologií. Proto permutace, termín složený ze znaků a šifer, jejichž prostřednictvím nám sochař otevírá mysl a cit pro přesný rytmus. Mycelium je forma podhoubí, kde se labyrinty složené z jemných vlásečnic propojují, proudí a pulzují pod povrchem naší společné matky země. Toto podhoubí nás svojí životodárnou energií duchovně spojuje nejen v rámci našeho lidského pinožení v pidi makrokosmu, ale má dar – pokud se dostatečně otevřeme a překročíme tak často pitoreskní theatrum mundi – propojit naši mysl a duši s nekonečnou hloubkou a moudrostí věčného kosmologického řádu.“

Podivuhodná krajina

Kováříkova hravá a zároveň velmi precizní instalace ponechává návštěvníkovi naprostou volnost interpretace. Tisíce menších i větších oblých bílých výčnělků pokrývajících prostor galerie proměňují síň v podivuhodnou krajinu, v níž se přirozeně, a přesto znepokojivě, prolíná organické s umělým. Na někoho může celek působit jako náhlé „zmrazení“ trojrozměrného záznamu pohybu — například jakoby v mžiku zatuhla žhavě bublající hmota. V jiném vnímavém divákovi mohou pečlivě strukturované bílé objekty vyvolat dojem jeskynních stalagmitů či pomalu se šířící houbovité tkáně, tajemného organismu jako ze Zóny Andreje Tarkovského. V každém případě je v instalaci obsaženo napětí mezi mikroskopickým a monumentálním, organickým a anorganickým, dynamickým a statickým. K žádoucímu účinku přispívá i kontrast mezi tvarem a uspořádáním jednotlivých objektů na jedné straně a prostředím, v němž se nacházejí, na straně druhé. Zatímco výstavní síň působí až stroze a neživotně, samotná instalace vnáší do prostoru živelnost a současně rytmus. Síň zde funguje jako rám, který díky střetu a průniku dvou světů — neměnného a pomíjivého, pevného a tvárného, lidsky konstruovaného a přírodně organického — násobí intenzitu účinku Kováříkova díla. Kdybychom mohli „zapnout čas“, možná by se celá instalace rozvlnila a jednotlivé objekty by se rozstříkly či vyvřely, anebo by se naopak celý „nezemský“ organismus pozvolna, leč neúprosně rozrůstal, zvětšoval a pohlcoval celý prostor.

Instalace Jana Kováříka v čáslavské galerii je každopádně příkladem špičkového současného umění, které spojuje mimořádnou preciznost provedení se smyslovou zkušeností a otevřeností interpretace. V konfrontaci s ní si divák uvědomuje relativnost hranice mezi organickým a umělým, mezi pohybem a nehybností, mezi časem a jeho zastavením. Jde o dílo, které přirozeně vyvolává otázky po podstatě a smyslu viděného a zároveň přináší intenzivní pocit dotyku s něčím podstatným, základním, až archetypálním.

Jan Kovářík: Permutace částic forem mycelia. Výstavní síň Městského muzea a knihovny, nám. Jana Žižky z Trocnova, Čáslav, 6. září – 21. října 2025. Kurátorem výstavy je Petr Svoboda, organizátorem spolek Třiatřicet, z. s.