Hynek Čermák: O hledání hranic toho, co je pro společnost přijatelné, a co už ne

(...)

Byl by to býval hezký závěr rozhovoru, ale nedá mi to ještě nezeptat. Věnujete se fotografii, máte výstavy: Co od vás a kde můžeme vidět?

Před měsícem jsem měl vernisáž v Klánovicích a stále ještě tam ta výstava běží. Je to jednoduché: Fotím nahé holky. Do Teplic jsem před třemi lety přivezl výstavu, která se jmenuje U přerodu. Jde o 130 obrazů, velikost 90 x 60 cm, a sklidila veliký úspěch. Do té galerie se přišlo podívat za měsíc 3500 lidí, takže tam měli větší návštěvnost než za posledních deset let.

Jak jste v sobě tuto vášeň objevil?

Už se mě drží patnáct nebo dvacet let. Sotva jsem začal vnímat ženy, uvědomoval jsem si, že bych je taky rád fotil, ale nikdy jsem neměl čas do toho proniknout. Nakonec jsem se odhodlal, koupil si konečně foťák a začal jsem.

Jak si na focení dokážete udělat čas i přes pracovní vytížení?

Focení se věnuju hlavně v létě nebo když nezkouším. Teď právě chystám novou sérii a ono to není tak jednoduché — musíte vybrat ty správné modelky, jenže najít je není jen tak, produkčně je dát dohromady... Je to na jednu stranu odpočinek, kdy zapínáte jinou hemisféru mozku, protože u focení využíváte spoustu technologických dovedností, nejenom těch uměleckých. A to je vlastně důvod, proč jsou mé modelky většinou profesí herečky. Nejlépe se mi s nimi totiž komunikuje, je to jako práce režiséra s hercem. Navíc stud v herecké branži se bere jinak, nahotu tu nikdo neřeší. O to je ta práce příjemnější.

Jsou vaše výstavy prodejní?

Už léta chodí výtěžek z mých obrázků na účet Bellis, který podporuje mladé ženy s rakovinou prsu. Byl jsem i jako jejich podpora na módní přehlídce, kterou organizovaly. Obdivuji je. Z těch holek čiší sexualita, jsou plné energie, a chtěl bych je někdy nafotit. Ale není to jen tak, vyfotit je takovým způsobem, aby to nebylo determinující. Ještě jsem nedostal ten správný nápad — a o to víc mě to mrzí, že některé z těch, co se mnou chtěly fotit, už nejsou mezi námi.