Hynek Čermák: Na čundry jezdím dodnes. V zimě, v létě, jen už nechodím tolik pěšky

Loni oslavil padesátiny a odešel po třinácti letech ze stálého divadelního angažmá. "Chtěl jsem zkusit něco nového. Chlap ve středním věku se ohlíží, co dokázal, a přemýšlí, co má ještě před sebou. A já mám hodně plánů. Třeba zůstat šťastný," říká jeden z našich nejobsazovanějších herců.

Vidím, že s sebou máte fotoaparát. Nosíte ho všude?

Foťáků mám několik a tuhle leiku nosím skutečně skoro všude. Fotím s ní rád třeba momentky z divadla.

Aha, já myslela, že ženské akty, které někdy i vystavujete.

Ne, ty se nefotí tímhle přístrojem. Tedy dá se to, ale používám na to jiná skla, a hlavně jiné druhy foťáků. Tohle je streetový fotoaparát, pro nenápadné focení třeba na ulici. Je pevný a rychlý.

Ženské akty ale fotíte stále.

Ano, zrovna chystám výstavu pro galerii v Jindřichově Hradci. Oslovili mě a jsem potěšen, je to dobrá adresa. Zbývá mi nafotit ještě tak padesát snímků. Pak budu spokojen.

Jak se získávají ženy k nafocení uměleckého aktu?

Mám svoje modelky, které fotím léta. To je nejlepší, protože tam je zachycen čas. Třeba deset dvanáct let. Holky jsou dnes rády, že fotky mají. Vybírám si často mezi herečkami, s nimi se dobře komunikuje. Jako herci máme společný jazyk tvorby. Nebo se mi poštěstí oslovit dívku či dámu na ulici. A ona se nebojí a přijde. Pro mě je rozhodující, zda žena chce, jestli touží mít takové fotografie. To je základ. Snažím se fotit spíš duši, tělo není rozhodující.

Ani věk?

Fotil jsem i ženy po šedesátce. Je to o tom, jak žena ke svému tělu přistupuje. To je rozhodující, to je motivace, proč ty fotky chce mít. Třeba babička mojí ženy tvrdí, že by byla ráda, kdyby měla takové fotky z doby, kdy jí bylo dvacet.

(...)